V noci po této skupince jsem měla zvláštní prožitek. Viděla jsem člověka, který jde po úzké pěšince, která vede po hřebeni kopce. U jedné nohy měl řetězem připevněnou železnou kouli. Jak šel, koule se převalovala z jedné strany na druhou a táhla ho dolů z kopce. Stálo ho velké úsilí zůstávat na cestě a také musel přemáhat bolest, kterou mu uvázaná koule svým tahem působila. Cítila jsem, jak chvílemi ztrácí rovnováhu. Bylo mi ho líto, chtěl jít dál, ale pomalu ztrácel sílu a chtěl to vzdát…
Kousek dál na té stejné cestičce šel další člověk, měl kolem kotníku malý rezavý řetízek a na něm přivázanou drobnější železnou kuličku. Ta při každém kroku poskočila a občas ho klepla do nohy. Kráčel po cestě odhodlaně a bylo vidět, že ho ta kulička u nohy rozčiluje.
Dále před ním jsem viděla ještě jednu osobu, byla veselá, šla lehce, občas si poskočila. Na jejím kotníku jsem zahlédla třpytivý řetízek s několika přívěsky. Byl to zajímavý a vkusný šperk. Když jsem se podívala blíž, viděla jsem nad kotníkem jizvu po zahojené ráně. Došlo mi, že tento člověk také kdysi táhl řetěz s těžkou koulí u nohy a ten mu nad kotníkem způsobil velké poranění. Měl radost z volného pohybu a občasné zacinkání řetízku mu připomínalo, z čeho byl osvobozen…
Musela jsem přemýšlet o tom, co je tou koulí, kterou si tak často vláčíme s sebou a která nás zraňuje a bere sílu jít po té správné cestě. Pro každého je to možná něco jiného. Může to být strach odevzdat se plně do Božích rukou a vzdát se kontroly nad svým životem nebo svou rodinou, sebelítost a neustálé zabývání se svými problémy a potřebami, touha něco dokázat a mít úspěch, neustálé pachtění se za věcmi, o kterých jsme přesvědčeni, že se bez nich neobejdeme…
Bůh pro nás připravil jedinečnou cestu, na které bude s námi, na které se ovšem musíme mnohému naučit. Tu cestu nám otevřel Pán Ježíš svou obětí na kříži. Pokud na ni chceme vstoupit, musíme svou cestu – svůj život odevzdat Jemu a vykročit po té Jeho cestě. On slíbil, že půjde s námi a dovede nás k cíli – do Božího království. Na té cestě je naplánováno mnoho setkání a příležitostí k Božímu oslavení.
Přeji nám všem, abychom se zbavili té koule u nohy a byli těmi, kteří jdou po Boží cestě a nikdy z ní nesejdou. Jen na této cestě totiž budeme zažívat Jeho blízkost a v cíli nás čeká náruč Nebeského Otce.
Věra Pokorná, listopad 2024