Ráda bych se s vámi podělila o duchovní prožitek z nedávné doby. Necítila jsem se dobře, vnímala jsem únavu a ztrátu motivace. Vím, že je v takové situaci nejlepší v duchu se obrátit ke svému Otci. Vyslala jsem toužebnou prosbu k Bohu, aby mi pomohl uvidět, kde je problém.
V duchu jsem uviděla deskový plot, desky byly upevněny vodorovně a mezi nimi byly mezery tak na prostrčení hlavy. Obraz se přiblížil a v mezeře mezi deskami jsem uviděla část hlavy nějakého zeleného plaza, byl pokrytý šupinami, hlavu měl k jedné straně a svým velkým hadím okem nahlížel dovnitř ohrady, kde jsem stála. Pochopila jsem, že pozoruje můj život. Lekla jsem se, vypadal hrozivě, ale plot ho zadržoval. Pocítila jsem úlevu, nemohl mě ohrozit, jen se mě snažil zneklidnit a vystrašit, snažil se strhávat moji pozornost na sebe. Abych věděla, že je mi nablízku a nemohla se plně soustředit na jiné důležité věci. Pak se obraz posunul o kousek doprava.
V mezeře za plotem jsem viděla část obličeje s tmavýma laskavýma a trochu ustaranýma očima. Pochopila jsem, že to je Pán Ježíš. On se také dívá na můj život. Když jsem Ho uviděla, měla jsem velkou radost. Ale vzápětí mi došlo, že On je také za plotem, mezi námi je plot. Měl sice větší mezery, než část, za kterou byla zelená bytost, ale stále tam byl. Byla jsem nazlobená sama na sebe, že jsem Ho nepustila blíž k sobě. Jakmile jsem si to uvědomila, začala jsem vší silou lámat prkna plotu a volala jsem na Pána Ježíše, ať mi odpustí, že jsem dovolila, aby mezi námi byla překážka. Že ho prosím, aby mi byl, co nejblíž to jen jde. Vnímala jsem, že se postavil vedle mě. Byla to velká úleva.
Tento duchovní prožitek (vidění) jsem měla pár dní před návštěvou bratra Kameela Majdali ve Velkém Meziříčí. Když jsem čekala po kázání na modlitbu od něj, vrátilo se mi toto vidění, ale vše jsem viděla jakoby z velké výšky, plot byl maličký, já byla maličká i ten zelený had byl malý. Nad tím vším stál Pán Ježíš, byl ohromný, až do nebe. Stál tam a díval se na mě, jak se neustále snažím něco dělat, zlepšovat se, neustále vytrhávám části plotu, které mi brání být Mu blíž, ale jaksi se znovu po čase objevují. Je to namáhavé a já jsem unavená. Přitom Pán Ježíš je mnohem větší, plot pro Něj není překážka, je to překážka pro mě. Vnímala jsem Jeho lásku ke mně, prosila jsem Ho, abych tomu všemu rozuměla.
Pochopila jsem, že chyba je v mém vnímání, v nastavení myšlení, potřebuji správně vyhodnocovat situace, do kterých se dostávám. Často si připadám jako ohraničená plotem, ten mi sice dává určitý pocit bezpečí, ale velmi mě omezuje. Vidím jen věci, které se mě bezprostředně dotýkají a unikají mi širší souvislosti, Boží velikost a Jeho láska a Boží záměry s jinými lidmi. Když se snažím z něj vymanit, stojí mě lámání prken mnoho sil. Pána Ježíše občas vnímám jako vzdáleného, neuvědomuji si dostatečně, že On je Král a vládce nade vším a často nepočítám s Jeho láskou a pomocí. Někdy se nechám ovlivnit „strašením“ hada, který se neustále hlásí o moji pozornost a nabízí vždy ty nejčernější scénáře. Když porostu ve víře, ten plot bude čím dál menší (i ta bytost za ním), až postupně úplně ztratí svůj vliv v mém životě.
Bratr Kameel Majdali měl pro mě povzbuzení od Boha, že mám přijít k Němu nabírat od Něj, plnit se Jeho Duchem, Jeho slovem, tím, co má pro mě připravené. Že si mě chce používat, má pro mě připravené svoje dary a pomůže mi porozumět věcem, kterým zatím nerozumím. Je přede mnou období růstu a modlím se, abych využila každou příležitost od Něj.
Jsem svému Nebeskému Otci velmi vděčná za vše, co pro mě udělal, jak mě láskyplně a trpělivě vede a učí svým principům. Díky Pánu Ježíši, že je mi stále nablízku. Modlím se, abych měla od Něj moudrost a pochopení a dokázala vstoupit do všeho, co pro mě připravuje.
Ať vám všem Nebeský Otec moc požehná
Věra Pokorná