Ed Traut a jeho kázání ve mně zanechalo hluboký dojem, i když malinko jiný, než jsem si původně představovala. On je živým důkazem toho, že život v Boží blízkosti přináší člověku pokoj, radost, moudrost, citlivost a také laskavý smysl pro humor. Konference se týkala proroctví a trochu jsem očekávala vyučování, nebo návod, jak prorokovat, jak slyšet, co Bůh říká, jak to předávat dál. Uvědomuji si, že dar proroctví je pro církev velmi potřebný a důležitý a že v současnosti jeho používání v našem sboru příliš nezažíváme.
Ed hovořil o tom, že Bůh mluví ke každému člověku, jen je třeba si udělat čas, abychom Ho slyšeli. Zmiňoval příklad Josefa, syna Jákobova, který dostal skrze sny proroctví o tom, že se mu budou klanět jeho bratři. V tomto zaslíbení ovšem nezaznělo nic o prodání do otroctví, křivém obvinění a pobytu ve vězení. Proroctví se přesně vyplnilo a v okamžiku, kdy se před ním jeho bratři skláněli, došlo Josefovi, že vše, co se s ním dělo, bylo Bohem předem naplánováno a bylo to určeno k záchraně mnohých životů. A jak Ed vysvětlil, netýkalo se to záchrany pouze Jákobovy rodiny, ale celé to bylo součástí Božího plánu pro záchranu všech lidí. Tím, že Izraelité přišli za Josefem do Egypta, Bůh pro sebe připravil speciální oddělený národ, ze kterého potom vzešel Mesiáš. Otroctví v Egyptě je stmelilo a jednohlasně volali k Bohu o záchranu a Bůh je potom zázračným způsobem odtud vyvedl a připravoval pro další svoje záměry.
Ed také zmiňoval apoštola Pavla, který dostal od Pána Ježíše slovo, že bude vydávat svědectví před císařem. Co ale předcházelo tomu, než se před něj dostal? Plavili se na lodi, která se dostala do bouře a vypadalo to, že se všichni utopí. Za Pavlem přišel v noci anděl a připomenul mu, že bude stát před císařem a že všichni z lodi budou zachráněni. Pavel povzbudil posádku lodi tímto proroctvím a skutečně se všichni v pořádku dostali na ostrov Malta. Tam však Pavla čekala další nepříjemnost – do ruky se mu zakousla jedovatá zmije. Ovšem Pavel měl zaslíbení, že se dostane před císaře, proto mu tento had nemohl nijak uškodit. Naopak tato nepříjemná událost, jíž byla svědkem spousta lidí, posloužila k tomu, že jim Pavel mohl kázat o Kristu a Jeho moci.
Oba příběhy ukazují, že když Bůh něco naplánuje, také se to jistě uskuteční. Než se ale daná zaslíbení naplní mohou přijít různé těžkosti a „bouře“, ale to vše jen směřuje k uskutečnění Božího záměru. Někdy se může zdát, že s námi v nějaké těžké chvíli Bůh není. Ed připomněl příběh, kdy se učedníci plavili s Pánem Ježíšem na lodi a přepadla je bouře. Pán Ježíš spal a oni měli pocit, že Mu na nich nezáleží a nechá je utonout. To ovšem nebyla pravda. Někdy přicházejí těžkosti proto, aby v nich byla vidět naše víra a pokoj v Bohu, moudrost a podpora, kterou nám On dává. Jinak by si jich možná lidé okolo nás nevšimli. To, jak stojím v těžkých zkouškách může být důvodem, že lidé okolo mě budou také toužit po Boží blízkosti.
Ed také mluvil o tom, že někdy od Boha nepřijmeme, co nám chce říct nebo ukázat, protože to nečekáme. Vzpomínal na Marii, která při cestě k hrobu minula Pána Ježíše, protože nečekala, že by mohl vstát z mrtvých. Když zjistila, že je hrob prázdný, ptala se člověka, kterého potkala, kam odnesli jejího Pána. Když k ní promluvil, poznala, že je to Pán Ježíš. Stejně tak dva učedníci na cestě do Emauz potkali Pána Ježíše, ale protože Ho tam vůbec nečekali, nepoznali Ho. Také učedníci, kteří se po smrti Pána Ježíše rozhodli jít na rybolov, a zahlédli člověka na břehu, nejdříve nepoznali, že je to jejich Pán, protože Ho tam nečekali. Máme být stále v očekávání na Boží jednání, ale musíme si uvědomit, že Bůh může jednat pokaždé jinak, jak sám chce. Naše představy o tom, jak a co bude Bůh říkat, jak bude jednat, mohou způsobit, že to mineme, neuvidíme, neuslyšíme, nepochopíme.
Konkrétní návod na to, jak začít slyšet Boží hlas, jak používat dar proroctví na této konferenci nezazněl, přesto si myslím, že to, co zde bratr Ed říkal, i praktická ukázka proroctví v akci, že to vše nám přineslo mnohem větší užitek. Bylo to velmi motivující k tomu hledat Boží tvář, důvěřovat Nebeskému Otci, být otevření na nové věci, které On chce s námi podnikat, nenechat se zdeptat v těžkostech, které mohou být součástí naplnění Boží vůle.
Když jsem o všem přemýšlela, uvědomila jsem si, že vše záleží na tom, nakolik se Bohu vydáme a jak moc po Něm toužíme. Když chci slyšet Jeho hlas, musím se ztišit. Bůh nám dal svoje slovo, proto, abychom si je četli a nechali jím pročišťovat a měnit naše myšlení, uvažování a vnímání, abychom poznávali, jaký je náš Nebeský Otec a tím se naučili rozeznávat, kdy On mluví. Bůh mluví ke každému z nás a slyšet Jeho hlas se můžeme naučit. On chce každého z nás vést, povzbuzovat, varovat nás, protože Mu na nás záleží. Chce, abychom si s Ním povídali, protože jsme Jeho děti. Máme však také růst a stát se dospělými ve víře, nemáme se starat jen sami o sebe a svou „duchovní pohodu“, ale Bůh nás postavil mezi lidi, kterým máme být oporou, pomocí a svědectvím. Známe to, Bůh nám klade lidi v našem okolí na srdce, modlíme se za jejich potřeby, problémy a trápení a není to jen z nějaké náboženské povinnosti, ale proto, že nám na nich záleží a je nám jich líto. Věřím, že tehdy přichází ten moment, kdy nám Bůh může dát prorocké slovo pro konkrétního člověka, pokud vidí, že nám na něm záleží a že tohle slovo nebude nějak zneužito.
Z této konference jsem odjížděla povzbuzená a motivovaná ještě více hledat Boží blízkost. Těším se na nové věci, které Bůh pro mě a moji rodinu připravuje, na Jeho slovo a vedení, které pro nás má.
Ať vám všem Bůh moc požehná.