Ráda bych se s vámi podělila o sen, možná vidění, protože to bylo nad ránem, kdy už jsem byla skoro vzhůru. Znáte pojem mlha tak hustá, že by se dala krájet? Možná se pletu, ale připadá mi to jako z večerníčku o Rákosníčkovi a jeho rybníčku Brčálníku. Ale teď vážně:
Vnímala jsem, že jsem v přírodě a všude byla velmi hustá, studená a vlhká mlha. Bylo šero, protože slunce ani nebe přes tu mlhu nebylo vidět. Naskakovala mi z toho chladu a vlhka husí kůže. To vlhko a chlad do svého nitra člověk dostával při každém nadechnutí. Skoro se mi nechtělo ani dýchat. Lidé v té mlze měli problém se zorientovat, kam jít, viděli vždy jen kousek před sebe, a když se od sebe trochu vzdálili, ztráceli spolu kontakt. Pak jsem vše viděla z nadhledu, jakoby z letadla nebo z balónu. Viděla jsem ohně, takové táboráky rozeseté různě po krajině, kolem nich seděli nebo postávali lidé, kteří za doprovodu kytary zpívali a tancovali. Smáli se a byli šťastní. Kolem táboráků byl vždy okruh, kde nebyla žádná mlha, byla tam perfektní viditelnost a světlo, protože nebe nad tábořištěm bylo čisté a svítilo tam slunce. Lidé potulující se v mlze občas zahlédli zář ohně. Někteří se rozhodli vystoupit z mlhy a připojit se ke skupině okolo táboráku. Po chvíli se přestali třást zimou a pocítili teplo, příjemný pocit blízkosti ohně a sluneční paprsky na své tváři. Začali se usmívat.
Pochopila jsem, že Bůh povolává svůj lid na různých místech tohoto chladného světa plného lidí, kteří žijí jakoby v mlze neschopni zahlédnout Boha a Jeho nebeské království. Boží království existuje zde na zemi právě v těchto místních církvích, ve společenství lidí, kteří znají Boha a radují se z Jeho blízkosti. Je zde světlo, teplo, možnost vidět nebe a také pokoj a radost. Hoří mezi nimi oheň Ducha svatého, je to oheň lásky k Bohu a k lidem okolo nich. Ten oheň svítí a pomáhá nevěřícím lidem najít cestu do Božího království. Na nás věřících pak je odpovědnost, aby ten oheň vždy jasně svítil a nikdy nezhasnul.
I já jsem kdysi bloudila v mlze, v chladu, nejistotě, depresi. Díky Bohu za světlo, které jsem mohla zahlédnout a jít za ním. Jsem Bohu vděčná, že mohu prožívat Jeho láskyplnou blízkost a mohu patřit k Božímu lidu v našem městě. Modlím se za to, abychom byli i my tím světlem a místem, kam budou lidé toužit přijít a kde budou zažívat pokoj, radost, uzdravení a vysvobození. Kde se jim rozplyne mlha, a budou mít otevřený výhled na nebe.
Ať vám všem Bůh moc požehná.