Ráda bych se s vámi podělila o sen, který se mi zdál nad ránem, proto si ho pamatuji. Bylo v něm obsaženo poselství, které, jak věřím, si nemám nechat jen pro sebe.
Viděla jsem skříň, vedle které byly police plné různých bot. Ta skříň byla taková trochu „retro“ s lesklými dveřmi. To místo, kde byl tento nábytek umístěn, připomínalo předsíň. Nejdříve jsem se soustředila na police s botami. Některé boty byly velmi sešlapané, odřené a zaprášené. Na některých byl nános zaschlého bláta. Byly zde i malé dětské botičky a také úplně nové ještě nenošené. Říkala jsem si, proč prostě ty škaredé boty nevyhodili, aby nezabíraly místo v policích a nehyzdily předsíň. V tom mi ale došlo, co ty boty představují. Každý pár symbolizuje určitou etapu mého života, jsou v polici uloženy jako připomínka toho, kudy jsem chodila, co jsem zažívala a co jsem dělala. Nic z toho není před Bohem skryto, On o všem ví a byl stále se mnou. Ty nové boty, to jsou věci, které jsou teprve přede mnou, do kterých mám vstoupit. I o těch Bůh ví a i v nich bude stále se mnou. Při pohledu na některé boty jsem zažívala lítost, protože mi připomněly těžké věci v mém životě, jiné oživily zklamání z mého selhání a další vyvolaly radost a vděčnost za požehnání, které jsem díky Bohu obdržela.
A co ta skříň – mám ji otevřít? Trochu jsem váhala, ale pak jsem ji otevřela. Úlekem jsem odskočila, protože z ní vyletělo několik ptáků. Vypadali jako šediví holubi a za usilovného mávání křídly odletěli pryč. Co v té skříni asi zůstalo? Šla jsem blíž a uviděla, že uvnitř na polici je zvláštní lampa, která trochu připomínala velký drahokam – nazlátlý diamant. Uvnitř drahokamového stínidla lampy svítilo světlo, jeho světlo kolísalo, někdy se lampa krásně rozzářila a někdy bylo světlo tlumenější, ale stále svítila. Přemýšlela jsem, co má tohle vidění znamenat. Po chvíli jsem začala rozumět. Skříň představuje mě, moji duši, moje srdce. Když jsem otevřela své srdce Bohu, tak pomíjivé a nestálé věci, podobně jako ti ptáci, odlétly pryč. Byly to moje plány, představy, ale i obavy a zkušenosti. V mém nitru od té doby přebývá Duch Boží, díky kterému mám v sobě světlo. Když jsem Bohu blízko, svítí naplno, když se vzdaluji, svítí méně.
Ta předsíň, to je můj život tady na zemi. Jednou z této předsíně vejdu do obývacího pokoje, kde se osobně setkám se svým Nebeským Otcem a Pánem Ježíšem, který mě zachránil. Vím, že to bude nádherné, ale ještě jsou tu ty nové boty, které mám od Boha připravené a které si musím obout. Kam v nich asi půjdu? Díky Bohu, že On to ví a že se mohu spoléhat na Jeho ochranu a lásku.
Ať vám všem Bůh moc požehná.