Ráda bych se s vámi podělila o to, co mi Bůh ukázal na Duchovní soustředění AC v Luhačovicích. Na modlitebním setkání bratr Pavel Bubik četl příběh z 2. Královské, 4. kapitoly, verše 1-7:
„Jedna žena z žen prorockých žáků úpěnlivě volala k Elíšovi: Tvůj otrok, můj muž, je mrtev. Ty víš, že se tvůj otrok bál Hospodina. Přišel však věřitel, aby si vzal mé dva chlapce za otroky. Elíša se jí zeptal: Co mám pro tebe udělat? Pověz mi, co máš doma? Odpověděla: Tvá otrokyně nemá doma nic, jenom malý džbánek oleje. Nato řekl: Jdi, vyžádej si nádoby odjinud, od všech svých sousedů, prázdné nádoby. Nespokojuj se s málem. Pak jdi, zavři za sebou a za svými syny dveře a nalévej do všech těch nádob; plné dávej stranou. Odešla od něj a zavřela dveře za sebou a za svými syny. Oni k ní přinášeli nádoby a ona nalévala. I stalo se, když byly nádoby plné, že řekla svému synovi: Přines mi další nádobu. Odpověděl jí: Další nádoba není. A olej přestal téct. Šla a oznámila to muži Božímu. Ten řekl: Jdi, prodej olej, zaplať svůj dluh a ty se svými syny budeš živa z toho, co zbude.“
Pak hovořil o tom, že Bůh má připraveno pro nás daleko víc, než si myslíme, že jen potřebuje ty nádoby, do kterých chce nalévat svoje požehnání, svoji moc. Už si nepamatuji přesně jeho slova, motivoval nás k tomu, abychom se otevřeli na Nebeského Otce a abychom přijímali s děkováním a chválou od Něj to, co On má pro nás připravené.
V tu chvíli jsem vnímala, že ke mně Duch svatý mluví. Připomněl mi, že máme být pokorní a spokojit se s tím, co máme. O tom ostatně mluví i apoštol Pavel (1. list Timoteovi 6:6 „Opravdu velkým pramenem zisku je totiž zbožnost, která se spokojí s tím, co má.“). Skromnost je velmi důležitá vlastnost Božích dětí, týká se ovšem zaopatření našich tělesných potřeb. V duchovní oblasti to neplatí, tam nemáme být skromní a spokojit se s málem, tam musíme být maximalisté :-). Všemohoucí Bůh si nás totiž chce používat ke své slávě.
Vzpomněla jsem si, jak jsem byla nadšená z Božího vysvobození ze zlých snů, dále, když jsem prožila křest Duchem Svatým, když mi dal poznání do určitých situací, sny a vidění s poselstvím, když vyslyšel moji modlitbu a někdo byl uzdraven. Nikdy jsem si nemyslela, že by si mě Bůh mohl takto mocně používat. Vždycky jsem o sobě měla velmi nízké mínění, že nic nedokážu, jsem slabá… Ale byl to Bůh, kdo jednal mocně. S každým dalším Božím zázrakem v mém životě roste moje vděčnost Jemu. Ovšem teď mě Duch Svatý upozornil, že jsem moc skromná v této oblasti. Uvědomuji si sice, že jsem prožila velké věci s Bohem a ráda na ně vzpomínám, ale málo vyhlížím, že Bůh chce skrze mě (a nejen mě) dělat další a ještě větší věci. Ani ne tak kvůli mně, ale kvůli Sobě, On je totiž velký Bůh, Stvořitel nebe i země, všemohoucí a velmi dobrý a štědrý. Cítila jsem se zahanbeně, že málo počítám s Božími mocnými skutky, které chce ještě skrze mě vykonat. Připojila jsem se na této modlitební hodině k ostatním a vyznávala, že nechci být brzdou pro požehnání, které má Bůh naplánováno skrze mě udělat. Chci být tou otevřenou nádobou, aby ji mohl plnit a používat, kdykoli bude potřeba. Nechci se spokojit s málem, protože Bůh má pro mě mnohem víc, než si dovedu představit. A to platí nejen pro mě, ale pro všechny, kteří Bohu s důvěrou svěří svůj život.
Ať vám všem Nebeský Otec moc požehná
Věra Pokorná