Ezechiel 47:12:
Při potoku na obou březích vzejde rozličné ovocné stromoví, jemuž nebude vadnout listí, jež nepřestane plodit, ale každý měsíc přinese rané plody, neboť vody, které je zavlažují, vytékají ze svatyně. Jeho ovoce bude sloužit za pokrm a jeho listí jako lék.
Když jsem si četla 47. kapitolu proroka Ezechiele, vybavily se mi další verše z Písma, kde se píše v žalmu o stromu zasazenému u tekoucí vody, o řece živé vody a stromoví, které nese ovoce a má léčivé listy ve zjevení, také verše o ovoci Ducha svatého, o kterém se poměrně dost káže, protože je to důležité téma. Přemýšlela jsem o tom, jak je to s tímto ovocem v mém životě, když v tom, věřím, že to byl Duch svatý, jsem vnímala pokyn: zamysli se nad tím, proč mají stromy listy.
Zkusila jsem zavzpomínat na školní léta, kdy jsme v přírodopisu probírali fotosyntézu :-). Je to fascinující jev, kdy rostliny, tedy i stromy, za pomoci světla dopadajícího na listy obsahující chloroplasty ze vzduchu spotřebovávají oxid uhličitý, který společně s vodou čerpanou kořeny ze země přemění na sloučeniny cukrů – energii, kterou pro svůj život potřebují. Při tomto procesu vzniká kyslík, který je listy uvolňován do ovzduší a také se odpařuje voda.
Začalo mi svítat :-). Abychom mohli nést to dobré ovoce, potřebujeme dobře fungující listy. Jen díky nim můžeme čerpat energii ze životodárného světla, kterým je Bůh sám. A to listí roste tehdy, jsme-li zasazeni u těch živých a tekoucích vod. Návod k tomu, jak správně zakořenit na tom správném místě je uveden v Žalmu 1, verše 1-3:
Blaze muži (i ženě :-), který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači, nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci. Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří.
Pokud se budeme napájet živou vodou Božího slova v Jeho blízkosti, bude probíhat „fotosyntéza“, z níž nebudeme mít užitek jen my samotní. Při ní se spotřebovává škodlivý plyn oxid uhličitý, který v životě člověka představuje špatné vlastnosti a sobeckost. U rostlin vzniká jako vedlejší produkt kyslík a z nás se taky něco uvolňuje do okolí. Naše přítomnost by měla pročistit vzduch, aby se lidem volně dýchalo, měli by zažívat i tu vláhu odpařující se z listů, kterou čerpáme přímo od Božího trůnu. V této době, kdy je spousta lidí vyprahlých a utrápených, bychom měli být těmi, kdo je přivedou k pramenům živé vody.
Listy mají také schopnost zachytávat prach a nečistoty a tím pročišťovat vzduch. Lesy mimo jiné dokáží absorbovat velké množství vody a tím zabránit zničující povodni. Věřím, že k tomu všemu jsme povoláni i my. Být těmi, kdo pomáhají ostatním se očistit, kdo někdy udělají i špinavou práci, do které se nikdo nehrne, aby někomu pomohli, kdo odvrací povodně a jiné hrozby svými modlitbami a duchovním zápasem. K tomu je zapotřebí spousta energie, kterou nám Bůh ve své moudrosti zajišťuje svou speciální „fotosyntézou“. No není to prostě úžasné?
Když jsem si to všechno poskládala v hlavě, zaplavila mě velká radost a vděčnost Bohu za to, jak vše dobře vymyslel, jak se o nás stará a jak všechno dohromady dává logiku – Boží slovo, Jeho stvoření (příroda) a Jeho principy.
Požehnaný den u živých tekoucích vod přeje
Věra Pokorná
A ještě pár veršů na zamyšlení:
Zjevení Janovo, 22:1: A ukázal mi řeku živé vody, čiré jako křišťál, která vyvěrala u trůnu Božího a Beránkova.
Zjevení Janovo, 21:6: A dodal: „Již se vyplnila. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Tomu, kdo žízní, dám napít zadarmo z pramene vody živé.
Jan, 7:38: Kdo věří ve mne, ‚proudy živé vody poplynou z jeho nitra,‘ jak praví Písmo.“
List Galatským, 5:22-23: Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací.