V neděli na bohoslužbě se mi při modlitbách před očima objevil obraz s určitým poselstvím.
Viděla jsem krásně osvětlenou vysokou skálu a na ní připravenou cestu k výstupu vzhůru. Byly zde vytesané stupně připomínající schody a místy jakási kovová stupátka. Podél cesty bylo zábradlí, aby se poutník mohl přidržet a byl ochráněn před případným zakolísáním nebo pádem. Viděla jsem dva človíčky, kteří se rozhodli vydat po cestě na vrchol skály. Jeden z nich byl už téměř v polovině a druhý kousek od úpatí.
Ten, co byl níž, při pohledu na trasu před sebou ztrácel motivaci jít vzhůru, cesta mu připadala prudká a velmi namáhavá. Cítil se už dopředu vyčerpaný a chtěl se posadit a nikam nejít. Jeho přítel, který už měl kus cesty za sebou, to zpozoroval a zavolal na něj: „Příteli, tady je tak krásný výhled, vidím mnohem dál a jasněji, než předtím dole. Slunce zde krásně hřeje a je velmi příjemné a osvěžující být v jeho záři. Pojď, počkám tady na tebe a až přijdeme nahoru, dáme si spolu svačinu. Tam budeme vše mít jako na dlani.“
Tato slova povzbuzení zabrala a za chvíli už oba šlapali vzhůru po osvětleném úbočí hory. Věřím, že zažívali pocit uspokojení, když společně stanuli na vrcholu vysoké hory a mohli se kochat výhledem do všech stran. Dle slunečního svitu soudím, že byla velmi dobrá viditelnost :-).
Náš pastor František předtím mluvil o důležitosti patřit do Boží rodiny, kde se můžeme navzájem podpírat a pomáhat si. Vnímala jsem, že tento obraz byl potvrzením toho, co říkal. Važme si jeden druhého, buďme vnímaví na problémy a zápasy druhých. Povzbuzujme se navzájem, podpírejme jeden druhého a v lásce dávejme přednost druhým.
1. list Tesalonickým, 5. kapitola, verš 11:
Proto se navzájem povzbuzujte a buďte jeden druhému oporou, jak to již činíte.
Přeji nám všem, abychom byli těmi, kteří jsou povzbuzením a požehnáním pro ty, které Bůh dal do naší blízkosti. Věřím, že když nám na tom bude záležet, On nám s tím pomůže.
Požehnané dny v Boží blízkosti přeje Věra Pokorná