Ráda bych se s vámi podělila o sen s poselstvím, o kterém věřím, že si je nemám nechávat jen pro sebe. Zdálo se mi, že stojím na travnaté louce, tráva je krásně zelená a místy se objevují rozkvetlé rostliny. Je to idylka, která nabádá k odpočinku a lenošení – jen tak se natáhnout na měkký travnatý koberec…
Já jsem ale raději zůstala stát v předtuše, že musím být ve střehu před něčím, co má každou chvíli přijít. Náhle se země začala třást, ozval se ohlušující rachot a země kolem se začala rozpadat. Krásná louka se najednou propadla do hloubky, vše kolem se začalo řítit do propasti, která se vytvořila kolem mě. Mým tělem procházelo chvění od toho, jak se vše otřásalo. Cítila jsem však, že pevně stojím, moje nohy s vůbec nepohnuly. Kolem mě všude byla hluboká propast, kam se propadlo celé moje okolí. Ta louka se sesunula do propasti. Podívala jsem se na svoje nohy a uviděla jsem, že stojím na vrcholu skály, moje boty jako by byly z magnetu – pevně přilnuly k té skále, která byla jako magnetický kov.
Zdálky ještě dozníval hluk zemětřesení a já uslyšela: „Hledejte ten tichý a jemný hlas ve svém nitru.“ Pochopila jsem, že to odkazuje na příběh Elijáše, který v tom tichém a jemném hlasu rozpoznal Boží hlas.
1. Královská, 19. kapitola, verše 11-13:
Řekl: Jdi a postav se na hoře před Hospodinem. A hle, Hospodin prošel kolem. Nastal velký a silný vítr, rozrážející hory a drtící skály před Hospodinem, ale Hospodin v tom větru nebyl. Po větru zemětřesení, ale Hospodin v tom zemětřesení nebyl. Po zemětřesení oheň, ale Hospodin v tom ohni nebyl. Po ohni tichý a jemný hlas. Když ho Elijáš uslyšel, zavinul svou tvář pláštěm, šel a postavil se u vchodu do jeskyně; a hle stal se k němu hlas: Co ty tady, Elijáši?
Buďme pevně připojení k naší Skále, kterou je Pán Ježíš. I když věci kolem zatím vypadají v klidu, blíží se zemětřesení, ve kterém zůstaneme nepohnutě stát, jen pokud pevně přilneme k té Skále. Hledejme každý den Boží blízkost. Jeho hlas je ovšem tichý a jemný. Abychom Ho mohli slyšet, musíme utišit svoje představy, plány a přání – položit je před Něj a prosit, aby nám ukázal Svoje představy, plány a přání. Jsou moudré a dokonalé na rozdíl od těch našich a přetrvají navzdory všem zemětřesením.
Když přichází Boží blízkost, naše dosavadní jistoty a základy se zatřesou, to na čem si sami zakládáme, aby naší jistotou byl pouze On, protože jen On je neotřesitelná jistota a záchrana.
Ať vám všem Nebeský Otec moc požehná
Věra Pokorná